| |
Anglický plnokrevník (zkratka
A1/1) je nejrychlejší koňské plemeno,
rychlost je jediné kritérium pro
zařazení do chovu. Byl vyšlechtěn v
Anglii v 18. století. Předky anglického
plnokrevníka jsou hřebci Darley Arabian,
Byerley Turk a Godolphin Barb[1].
Anglický plnokrevník má uzavřenou
plemennou knihu - tzn. že do plemenné
knihy může být zapsán pouze kůň, jehož
oba rodiče jsou v plemenné knize
anglického plnokrevníka.
Podílel a podílí se na zušlechťování
mnoha dalších plemen. U nás se chová
např. v Napajedlích nebo v Mimoni.
EXTERIÉR
Anglický plnokrevník je kůň vysoký,
štíhlý s dlouhým, mírně klenutým, nízko
nasazeným krkem, výrazným kohoutkem,
nezbytný je dlouhý a široký hrudník.
Tělo je svalnaté, silné, a přesto jemné.
Hlava je ušlechtilá s rovným profilem a
s bystrým okem. Hřbet je kratší a pevný.
Záď je silná a bývá rovná nebo mírně
sražená. Končetiny jsou suché a výborně
stavěné. Pod jemnou kůží jsou zřetelně
znát cévy, samotná srst je hedvábně
jemná. Výška nesmí přesáhnout 170 cm.
Anglický plnokrevník (A1/1) se vyskytuje
ve všech základních barvách. Anglický
plnokrevník se hodí i do terénu, pro
delší vyjížďky. Jeho cval je velmi
pohodlný a rychlý.
[editovat] Historie plemene
Na britských ostrovech se koně chovali
už od dob Keltů. Po Válce růží byl na
konci 15. století v Anglii kritický
nedostatek koní, tak jejich vývoz král
Jindřich VII. zakázal. Jeho syn Jindřich
VIII. začal podporovat dovoz
zahraničních koní, především
španělských, dokonce nařídil šlechtě a
církevním hodnostářům, aby - podle
hodnosti - musela vlastnit určitý počet
jezdeckých koní. Také založil hřebčín v
Elthamu, kde choval nejen těžké a pomalé
rytířské koně, ale i tzv. running
horses, kteří sloužili jako koně
poštovní a lovečtí. Jindřichova dcera
Alžběta I. si kvůli rozvoji chovu těchto
koní povolala neapolského experta -
Prospera d'Osmu a založila hřebčín v
Tutbury.
Na začátku 17. století byl rychlý a
ovladatelný kůň chovatelskou prioritou,
hlavně kvůli kočárové dopravě. Velmi
žádaní (ale těžko dostupní a drazí) byli
orientální koně (např. arabský
plnokrevník), během občanské války mnoho
z nich na čas zmizelo, ale protože je
potřeboval i Oliver Cromwell, dovozy
pokračovaly. Za vlády Karla II. byli pro
chov velmi významní James d'Arcy -
vedoucí královských hřebčínů - a vrchní
podkoní John Fenwick, který přímo od
beduínů přivezl celé stádo arabských
klisen, tzv. Royal Mares, které se staly
nejdůležitějšími pramatkami anglického
plnokrevníka; vliv na chov mělo i
budování nových dostihových drah.
Darley Arabian
Na konci 17. století byla Evropa
napadána Turky, jejich hřebec Byerley
Turc, ukořistěný Robertem Byerleyem v
roce 1687, se stal prvním z hřebců -
zakladatelů A1/1. Druhým je Darley
Arabian, dovezený v roce 1704 ze Sýrie;
třetím Godolphin Barb, darovaný
francouzskému králi a později prodaný do
Anglie. Z těchto tří praotců pochází
všichni dnešní plnokrevníci.
Chov pokračoval a rostl s popularitou
dostihů. Kvůli různým podvodníkům bylo
potřeba zaregistrovat původy dostihových
koní, tak vznikla Všeobecná plemenná
kniha (General stud book), její první
část vznikla už v roce 1791 (předmluva),
pak byla několikrát přepracována, za
první díl se považuje verze z roku 1808.
Další díly od té doby vycházejí
pravidelně. Na tuto Všeobecnou plemennou
knihu navazují všechny národní, včetně
české.
zdroj
|